Salsa často čerpá inspiraci z jiných hudebních žánrů. Sem tam se vyskytne salsa remix nějaké známé skladby, pokud se povede, tak je většinou na parketech populární, protože lidi si rádi zatancují na známou (a většinou líbívou) melodii. U dvou jsem dneska našel jak originál, tak salsa verzi:
Weather Report - Birdland
Los Van Van - Tim Pop con Birdland
Nahrávka na albu zní lépe, ale ani live verze není špatná. Inpirace originálem je slyšet hlavně v začátku.
A pak tu máme druhej exemplář, Claudio Baglioni - Via:
A jeho salsa verzi, Al DeLory - Via:
středa 21. dubna 2010
úterý 6. dubna 2010
Los Van Van v Praze
Velké salsa orchestry nejezdí do Čech příliš často, proto byl koncert skupiny Los Van Van takovým svátkem české salsa scény. V paláci Akropolis se sešla velká část pražské i mimopražské salsa-taneční komunity a člověk potkával známé tváře prakticky na každém kroku. Všichni natěšení a zvědaví na legendární kubánskou kapelu, která je jedním ze zakladatelů jednoho z hudebních žánru salsy: kubánské timby. O Los Van Van se před koncertem psalo poměrně dost, přeci jenom bez ohledu na reputaci kapely je velký problém nahnat lidi na koncert s cenou lístků mezi 600 – 800 Kč. Navíc v prostředí, kde jsou lidi zvyklí a spokojení s tancováním na reprodukovanou muziku. Ale povedlo se a lidi přišli! Nebylo úplně narváno, ale lidí bylo dost na solidní atmosféru.
A myslim že kdo přišel, tak svých peněz nelitoval. Los Van Van předvedli výbornou show naplněnou rytmem, energií, přátelskou atmosférou a hlavně špičkovou taneční muzikou. Celý orchestr jel jak namazaný stroj, přesný, precizní a dobře sehraný. Los Van Van jsou zastánci rčení, že více je vždy lépe a v Praze zahráli ve složení 12 hudebníků v čele s famózním bubeníkem a klávesákem. Člověk musí smeknout, protože synchronizovat takové množství lidí do jednoho šlapajícího proudu je otázkou let tvrdé dřiny. Ozvučení ale mohlo být lepší, některé nástroje zanikaly a zvuk občas působil zbytečně přebuzeně. Trochu dál od pódia byl zvuk lepší, ale pořád ne dokonalý. Hlavně klávesy by si zasloužily trochu více místa v popředí. Čtyři zpěváci pak kapele dávali svým uvolněným, energickým zpěvem lidskou tvář. Dohromady pak tvořili muziku, která člověka jednoduše nutí tančit.
Frontmani kapely využili nadšených prvních řad publika a sem tam z davu vytáhli na pódium pár tanečnic. Nahoru si (většinou) troufly jenom ženské, které skutečně tančit umějí, tak bylo (většinou) potěšení na ně koukat. Spolu s Los Van Van přicestoval i kubánský taneční pár, který se v průběhu večera několikrát ukázal na pódiu s trochou kubánské rumby, salsy ale i náznaky kubánského folklóru a afra.
Co se výběru skladeb týče, tak čerpali hlavně ze svého posledního alba Arrasando. Je to škoda, protože tím pádem nezahráli většinu svých největších hitů. Ale skladby z Arrasanda v živém podání vynikly mnohem lépe než při poslechu, tak si nelze stěžovat. Jednotlivé skladby byly často dlouhé, mezi 8 až 12 minutami, s jednou či dvěma dominantními hudebními frázemi. Fráze se od určité doby v každé skladbě neustále opakovaly s drobnými či většími improvizovanými změnami. Ideální pro to aby se člověk v hudbě doslova ztratil. Nohy i tělo si začne žít svým vlastním životem a samo se hejbe do rytmu. Jasný a dlouhou dobu neměnný rytmický motiv je výborným rámcem pro tancování a improvizace kapely dávají prostor pro drobné změny a volnou interpretaci, aniž by tanec ztratil náboj a dynamiku. Nevím, jak muzika působila na netanečníky, protože neznalému uchu mohla působit jednotvárně. Holt Los Van Van nehrajou muziku k poslechu, ale k tanci. A jak ukázali, hrajou ji neskutečně dobře!
A myslim že kdo přišel, tak svých peněz nelitoval. Los Van Van předvedli výbornou show naplněnou rytmem, energií, přátelskou atmosférou a hlavně špičkovou taneční muzikou. Celý orchestr jel jak namazaný stroj, přesný, precizní a dobře sehraný. Los Van Van jsou zastánci rčení, že více je vždy lépe a v Praze zahráli ve složení 12 hudebníků v čele s famózním bubeníkem a klávesákem. Člověk musí smeknout, protože synchronizovat takové množství lidí do jednoho šlapajícího proudu je otázkou let tvrdé dřiny. Ozvučení ale mohlo být lepší, některé nástroje zanikaly a zvuk občas působil zbytečně přebuzeně. Trochu dál od pódia byl zvuk lepší, ale pořád ne dokonalý. Hlavně klávesy by si zasloužily trochu více místa v popředí. Čtyři zpěváci pak kapele dávali svým uvolněným, energickým zpěvem lidskou tvář. Dohromady pak tvořili muziku, která člověka jednoduše nutí tančit.
Frontmani kapely využili nadšených prvních řad publika a sem tam z davu vytáhli na pódium pár tanečnic. Nahoru si (většinou) troufly jenom ženské, které skutečně tančit umějí, tak bylo (většinou) potěšení na ně koukat. Spolu s Los Van Van přicestoval i kubánský taneční pár, který se v průběhu večera několikrát ukázal na pódiu s trochou kubánské rumby, salsy ale i náznaky kubánského folklóru a afra.
Co se výběru skladeb týče, tak čerpali hlavně ze svého posledního alba Arrasando. Je to škoda, protože tím pádem nezahráli většinu svých největších hitů. Ale skladby z Arrasanda v živém podání vynikly mnohem lépe než při poslechu, tak si nelze stěžovat. Jednotlivé skladby byly často dlouhé, mezi 8 až 12 minutami, s jednou či dvěma dominantními hudebními frázemi. Fráze se od určité doby v každé skladbě neustále opakovaly s drobnými či většími improvizovanými změnami. Ideální pro to aby se člověk v hudbě doslova ztratil. Nohy i tělo si začne žít svým vlastním životem a samo se hejbe do rytmu. Jasný a dlouhou dobu neměnný rytmický motiv je výborným rámcem pro tancování a improvizace kapely dávají prostor pro drobné změny a volnou interpretaci, aniž by tanec ztratil náboj a dynamiku. Nevím, jak muzika působila na netanečníky, protože neznalému uchu mohla působit jednotvárně. Holt Los Van Van nehrajou muziku k poslechu, ale k tanci. A jak ukázali, hrajou ji neskutečně dobře!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)