Před nedávnem jsem cestoval autobusem z Brna do Prahy. Polovinu cesty jsem strávil příjemným pokecem se sympatickou blondýnkou s chytrýma očima (ke jménům jsme se nějak nedostali). Každopádně samožřejmě došlo i na téma salsy. Velmi mne překvapil její názor, že když to tancuju tak dlouho, tak to musim dělat proto, že soutěžím, nebo se alespoň na soutěž připravuju. Dalo mi docela práci ji vysvětlit, že to dělám jenom pro své osobní potěšení a že opravdu není mojim cílem někoho oslňovat a netrpělivě čekat jaké čísílko zvedne nad hlavu. Tak proč vlastně tančím salsu?
Salsu tančím protože mám tu muziku rád, je pestrá, rytmicky zajímavá, často smícháná s něčím dalším ... ať už s jazzem, latin popem, regetonem, irskou muzikou atd.
Pak je zde ona radost z pohybu, člověk se po dlouhém dni u kompu může proběhnout po parketě. Navíc na parketě se v ideálním případě hromadí "pozitivní atmosféra", která je nakažlivá. Lidé si tam chodí odpočinout, problémy nechávaj mimo salsotéky.
Dalším velkým plusem jsou (jak jinak) ženské. Přeci jenom salsa je párový tanec, tak bez partnerky se člověk neobejde ... a naopak :). Je to tedy velmi snadný způsob seznámení. To ale není to hlavní. Zajímavá je ona komunikace při tanci ... umění vést parnerku tak, aby si tanec užila. Tedy netančit ani nad ani pod její možnosti. Sledovat reakce, upravovat styl vedení, občas ji poškádlit nějakou blbůstkou.
V ideálním případě pak lze dojít ke stavu, že se z tance stává společné vyjádření muziky. Vzájmené poskytnutí špetky radosti ve společném rytmu. Vzniká tam emoční vazba mezi partnery ... aneb nadšení partnera se přelévá na partnerku a její nadšení zase zpátky na partnera atd. Něco jako sex, jenom na o stupinek vyšším intelektuálním stupni :). Pokud to člověk zažil jednou, pak už se toho nechce vzdát.
Žádné komentáře:
Okomentovat