Zpověď zhrzené salsistky

Před nějakým časem na facebooku prolétl odkaz na blog jedné pražské tanečnice. Článek níže bez obalu popisuje problémy co ženská čas od času zažije na parketě v pražských salsa klubech. Článek je anglicky a je poměrně dlouhý:

http://inshadedance.wordpress.com/2011/08/08/dance-floor-truth-rant/

V zásadě to je několikastránkové nadávání na mužské pokolení. Dá se shrnout do několika bodů:
- Chlapy nechodí pro ženské co neznaj a tančí hlavně se svýma oblíbenýma partnerkama.
- Někteří chlapy neumí vést, nebo jsou rovnou nebezpeční a vedou vysloveně silou.
- Chlapy nechodí pro ženské které jsou mimo jejich úroveň (nebo si myslí že jsou), takže ty dobré partnerky často sedí. Chlapy maj křehké ego :).
- Etiketa ... chlapy neumí odmítat pozvání k tanci (vymluví se na únavu a za 1 min jsou na parketě).

Spousta tanečnic co znám čas od času nadávají na jeden či více stejných problémů. Hlavním problémem je, že chlapů co v Praze tančí je tak o 1/3 méně než žen (hrubý odhad udělaný před obědem na základě aktuální nálady). Procento chlapů, kteří tančí aspoň rok a déle je ještě méně a chlap který skutečně umí odvést jakoukoliv partnerku je v pravém slova smyslu vzácné zboží :).

Není proto divu, že ženské postupem času odpadávají a přestávají chodit tančit, protože strávit celý večer čekáním na jeden nebo dva (špatné či nenaplňující) tance může být flustrující. Jeden známej to přirovnával k dilema zda je lepší mít špatný sex, nebo ho raději vůbec nemít :). Asi záleží na aktuální síle abstinenčních příznaků.